z 27. února 2007

Když projdete Modrou ulicí až nakonec, uvidíte to. Uvidíte ten dým. Chuchvalce otravného plynu válející se při zemi. Nechoďte tam, varuji vás. A ty oči. Vypálené jedovatou mlhou. Rudé oči zářící ze tmy. Ty oči. Jen jednou je uvíte a pochopíte, o co jim jde. Hlad. Žene je vpřed, Žene je proti nám. Hlad.

– rada Eriky, nomene Dámy v nesnázích, nově příchozím

z 26. února 2007

Právě vychází nové album známé glam-rockové zpěvačky White Coffee. Název desky napovídá mnohé o tom, jakým směrem by se měla ubírat, my v redakci očekáváme poctivou dávku poctivé muziky, jak už je u White Coffee zvykem.

– hudební magazín Riff

z 25. února 2007

„Musíš pokračovat,“ tato dvě slova se mu vpalovala do hlavy. „Já nechci, jsem unavený. Chci se vyspat v měkké posteli a vůbec, proč by mi mělo záležet na nějakém chlapíkovi s kopím. Jo, je mi ukradené, jestli se mu něco stane. Je blázen, že tam šel v noci, ale po mě to nikdo nemůže chtít.“ Uložil se na postel, ale nemohl usnout. Převaloval se ze strany na stranu. Pak rázně vstal, obul si boty a hodil na záda batoh. „Slíbil jsem mu to.“
Pak se mu lehce zatočila hlava, poklesl v kolenou, ale znovu se napřímil a vyrazil ze dveří. Konečně cítil, že dělá správnou věc.

– probuzení nového pážete

z 24. února 2007

Kde to jsem? Proč se tak na mě díváte? Já... Já chci zpět! Co jste mi to udělali? Tohle nejsem já! Já? Kým teď jsem? Zbláznil jsem se? Bože, stůj při mě, prosím. Alespoň teď. Bože? Ne, ty tu nejsi. Já, vím. Tady bohové nevládnou. Kdo tu vládne? Já?

– pocity, když stoupnete stranou

z 20. února 2007

Zcela nezemřu já; valná mé bytosti část
ujde Moraně zlé: porostu věčně mlád
slávou v budoucí věk…

– Horatius

z 13. února 2007

– Věčný Hlad (Strhnutí masky)

z 11. února 2007

Teprve venušin pomyslel si již alespoň po sté dnešní den. Musel vydržet ještě dva dny do dominiky. Konečně po tolika měsících začal vnímat okolní svět jinýma očima. Konečně po tolika měsících potkal ji. Právě kvůli ženám se rozhodl nevrátit zpátky a zůstat tady. Zařekl se, že již nikdy s žádnou ženou nebude nic mít. A přesto potkal Ji. Jestli existuje v tomto světě láska, tak potom ji všechnu cítí právě teď. Trve venušin pomyslel si po sto prvé a zahleděl se nepřítomně před sebe.

– z myšlenek muže, který potkal lásku

z 9. února 2007

Povídám vám, že to bylo dítě. Malej capart, blonďáček. Zavolal jsem na něho, ale lekl se a utek. Hergot, chlapi, já tam strávil celej den a čekal, eslivá se nevrátí. Ještě teď su z toho celej naměko.

– Karel Harvát, blázen

ze 7. února 2007

Na staré kovové lampě pouličního osvětlení visela kočka. Kolem krku měla omotaný vlasec na ryby a pomalu se otáčela kolem své osy, jak do ní foukal vítr. Na hlavě měla zaschlou krev. Její uši svíral mezi prsty mladík ve špinavé pláštěnce s logem IBM. Pak si ty uši pověsil na krk. Cítil, jak se něco mění a přitom se nic nestalo. Prošel prázdnou ulicí do starého dvora a světlo lampy za ním s prasknutím zhasnulo.

– triumf mladého lovce

ze 6. února 2007

Dnes ráno jsem viděla anděla. Hleděl na mě slepýma očima. Plakal a já s ním.

– nápis rudou barvou na Stěně nářků

ze 4. února 2007

Celé tělo se chvěje jako v horečnaté zimnici. Ruce i nohy jsou křečí ztuhlé tak, že se téměř nemohu pohnout. Cítím, jak mi stéká krev z nosu po bradě a krku a vsakuje se do košile. Nemám sílu to ovlivnit. Vše je vzdálené, prázdné a trýznící. Všechno je pryč, jediné, co cítím, je svíravý pocit neodbytného hladu.

– okamžik, kdy se to všechno změní

z 2. února 2007

Paní Václavíková žádala o doslovné zapsání a prohlásila následující. Cituji: „Skutečnosti takto nenechám a zjistím sama, jak je možné, že řidič školního autobusu se může zfetovat v pracovní době tak, že při tom zemře, a přitom ztratit dvacet dětí. Až najdu grázla, který za to může, tak přísahám, že tento soud už jej nebude stačit soudit.“

– ze soudního spisu Krajského soudu v Brně

z 1. února 2007

Je to krásný nový hák, věřím, že s ním budete navýsost spokojenej, pane. Řeknu vám, na takovým háku bych nechtěl viset.

– kovářský tovaryš Hanke

z 31. ledna 2007

Místo, kde vždy sedával, je dnes opět prázdné. Už třetí den Oldřich nedošel. Nikdo z ostatních hostů si ke stolku nepřisednul, i když byl lokál plný. Snad z úcty. Snad ze strachu. Po dlouhých měsících jsou to první tři dny, kdy Oldřich nedošel, aby zapálil svou dýmku, napil se objednaného piva, začal vyprávět příběhy ze starého města.

– pohled začouzeným oknem do putyky Bohéma

z 24. ledna 2007

Nedalo se tomu zbránit. Hladoví se vyrojili ze starých štol a stáhli oba muže do Dýmu rychleji, než jsem stihl nabít zbraň. Světlo je udrželo na chvíli v šoku, takže jsem měl dostatek času ustoupit. Ale jsem jediný, kdo to přežil.

– z vojenského reportu ze dne 17. Ianuaria 7.roku III. tisíciletí v archivu Strážných

z 20. ledna 2007

…svíce skomírající na stole znovu zhasla. Pro petrolej do lampy si nechal poslat skoro před hodinou. Potmě nahmatal sirky, jednu vyndal a škrtnul. Nedočkavostí se ani neobtěžoval pokusit se zapálit svíci. Znovu nahlédnul do poznámek, které pokrývaly dřevěný stolek zanesený kamenným prachem. Prsty přejel poslední řádek zapsaný znaky, které ze všeho nejvíc připomínaly staré matematické symboly. Sirka zhasla a ve stanu se opět rozhostila tma. Ale on už to věděl.

– zdroj: neznámý

z 18. ledna 2007

…v diamantové věži se opět svítí. A to znamená, že je to zase tady. Utřít stoly, umýt sklenice, nahodit široký úsměv. Protože zákazníků bude za chvíli požehaně. Začíná doba Honu.

– Valerius, hostinský od Dřevěného anděla